1.^AmiKrásný ^Gden rozsto^Aminal, ^Ckdyž svůj ^Gdíl snů rozpro^Amidal ^Csvůj díl ^Gsnů v ^Amimalém slunečním ^Gdnu který ^Amichtěl být ^Gdnem jeho ^Amidnů 2.Býval Náš, náš, náš, jen se smál věřil, jim nám všem květinám černý mrak jen zbyl a těžký déšť zavlažil nový sen: ,,Mít víc nežli měl“ 3.A tak dál, dál, dál neviděl, zůstal sám, sám, sám a neslyšel Tak měl co chtěl zlatou klec a těžké sny a s tím dál,dál, dál životem šel 4.Jdou cesty jdou, co je v nás. Co je v nás, kdo to ví, kdo to ví Cesty jdou dál a dál,žádná z nich ho nevede k nám uprostřed lidí zůstává sám