Ráno vstává, utichnul déšť, jenom v bytě se to pořád nemění Zkus se dívat tak jako já na ten obraz jako na vlastní zrození Teď se tváříš, že rozumíš tomu, co si ve svý mysli promítáš To je právě to, co umíš, ale já už chápu, že jsem vlastně sám Tvůj vlak houká, já dál už nečekám na tu chvíli, Kdy mám ti s bohem dát, já myslel jen, že smysl to má Jdu dál svou cestou a na ní nepotkám jenom žal Proč bych se měl se vzpomínkou prát Kolik chvílí prožil jsem já, tiše spící ve tvý něžný náruči Dotýkal se tvých osudů, když jsem se ti díval z blízka do očí Já jsem blázen, co v hlavě má jenom sny o cestách sluncem protkaných Ty dál svádíš s životem boj a tak vím, proč nejsem ani ve snech tvých Tvůj vlak houká, já dál už nečekám na tu chvíli, Kdy mám ti s bohem dát, já myslel jen, že smysl to má Jdu dál svou cestou a na ní nepotkám jenom žal Proč bych se měl se vzpomínkou prát Tvůj vlak houká, já dál už nečekám na tu chvíli, Kdy mám ti s bohem dát, já myslel jen, že smysl to má Jdu dál svou cestou a na ní nepotkám jenom žal Proč bych se měl se vzpomínkou prát