Jiří Korn / Helena Vondráčková
slunce
1. Já kdysi s Amiúsvitem ti říkal častoDmikrát,
že jsi mé G7slunce, o němž nikdo nemá Czdání.
Řek jsem to Fvážně, jenže nesmíš to tak Dmibrát.
Přeháním Erád, to bude Amitím.
2. Já kdysi s úsvitem ti řekla častokrát,
že jsi mé slunce, které vyšlo v pravou chvíli.
Slyšel jsi správně, jenže nesmíš to tak brát.
Bezpočtukrát člověk se Amýlí.
Ref: Slunce je Dmifair, to nezaspí a hřeje Gzáda,
vysvitne Cvčas, když naprší ti do miAmi7káda,
nechce nic Dmimít, nic nedluží a svítí Estejně
na moji Amitvář, na dlaně Atvé.
Slunce je Dmifair, to nešidí a hřeje Gpláže,
odvede Csvé a neslíbí, co nedoAmi7káže.
Kol hlavy Dmiměj si svatozář a třeba Ehřej si,
slunce ty Aminejsi.
3. I když máš spoustu chyb, tak já ti rozumím
a slabší stránky tvé ti vůbec nevytýkám.
Ani já nejsem tvoje slunce, pokud vím.
Netrap se tím, to se jen Aříká.
Ref: Slunce je fair, to nezaspí a hřeje záda,
vysvitne včas, když naprší ti do mikáda,
nechce nic mít, nic nedluží a svítí stejně
na moji tvář, na dlaně tvé.
Slunce je fair, to nešidí a hřeje pláže,
odvede své a neslíbí, co nedokáže.
Kol hlavy měj si svatozář a třeba hřej si,
slunce ty nejsi.
4. Už raděj mlč a dívej, hvězdy jsou ty tam,
přichází úsvit, velké slunce hlásí ráno.
Co přát si krásnějšího nad ten zázrak sám,
že ty mě máš, že já tě mám.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.