^{Hmi, A, Emi, (G) Hmi}Na střechu domu ^Avylezl muž a ^Emirozhlížel se ^Gpo okolí čekal, zda někdo neřekne: Už za něho, jehož srdce bolí ^{Hmi, A, Emi, (G)} Po obloze táhlo na jih velké množství tažných ptáků ale on v svém srdci nezjih ^Emia stál tam v tom ^Epohřebním saku ^{Hmi, A, Emi, (G), Hmi, A, Emi, (G)} Svět je tady, svět se točí a každý v něm chvíli být směl tu mužovi zvlhly oči to vzpomněl, co ^Ezapomenout chtěl A ta mlha byla mu vhod i ten chlad a šero co tu je když se dneska ráno rozhod že už s tím vším ^Eskoncuje Proč ^Hmižít, neměl proč ^F#žít a ^Dblázen je kdo sám sebe ^Azabije však jen se ^Hmibít a život ^Dsnít pak co je ten, kdo ^Apřeži^F#je? Tak proč ^Hmižít... A tak tam stál osamělý v tom ponurém dopoledni v hlavě sto černých myšlenek a v kapse dopis poslední Jeho srdce - rozlámané jak při jarním tání ledy - nadešel čas a tak smutně rozhlédl se naposledy Na konec cesty došel ten muž co rozhlížel se po krajině stačilo říct už jen to slovíčko... TEĎ!!! ^{A, G#, Gmi, F# E5bsus9b, E5bsus}