rány věčný vzpomínky rodí úsměv, slzy -- ne jak se ti hodí každý to ví jen já doufám v uzdravení ani stovky písmen nezahladí tepny, žíly rozervaný mý kroky slábnou i když stojím dál odhodlaný vzít každou kapku zpátky očím vzít každou řádku, básníkův zločin jen tak budu moci znovu vstát a jít dál už dost krveprolití, já dýchám už dost osamocení, když líhám s křikem, který jen ty vnímáš dlouho do noci mý i tvý tak nech barvy zaznít vší svou krásou tak nech vzpomínkám, ať dny vyhasnou od teď už se neohlížím mířím jen dál žízeň dávnou teď voda neutiší vřískot hlubin i hluchoněmý slyší melodramu, který tečkou nekončí já nerozumím roky táhnou tělo bezvládný písky, ledy -- předplatný pořádný zdá se to marný nepřítel je blíž, než kdokoli ví zná smysly tvoje, chutě či vůně zná hořkost tónů v každý tvý struně snad víš, že to jen ty sám, ty sám, jsi otrok i pán už dost krveprolití, já dýchám už dost osamocení, když líhám s křikem, který jen ty vnímáš dlouho do noci mý i tvý tak nech barvy zaznít vší svou krásou tak nech vzpomínkám, ať dny vyhasnou od teď už se neohlížím mířím jen dál