Sako ze sametu
Mám sako ze sametu, už z něho nevymetu prach,
po kapsách zátky z piva, to když jsem ještě míval strach,
občas nás nechali i zahrát a my na klopě placku „Havel na Hrad“ hráli jsme,
na duši zbyly šmouhy a skončil ten náš dlouhý tah.
Míjejí nás dny po dni a já jdu po Národní a nic se neděje,
nahlížím do Laterny, jestli tam Jirka Černý zase je,
a nikde nikdo z těch co byli tam pod Václavem v oné chvíli, kdy Václav
přilbici strhl z čela a na náměstí zněla píseň, že krásně je.
Říkali z televize, že přišel velké krize den,
jakápak sakra krize, to tu jde jen o peníze všem,
kde se ztratila slova o naději, o tom, že zázraky se dějí, když člověk chce,
a prachy přijdou potom a život není o tom jen.
Za rukáv tma mě tahá, jdu od nádraží Praha - Střed,
s nákupem za pár kaček, silonový sáček a v něm pár propriet,
ve flaškách a že jich tu bylo se všechno víno proměnilo ve vodu,
a na Letenské pláni chystají staří páni slet.
Mám sako ze sametu, už z něho nevymetu prach…
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.