VÝKŘIK V PROXIMA CENTAURI
Pavel Pelc, Zdeněk Kluka/Oskar Man
Mám zámek z křišťálů
s harémy hvězd.
Dívám se ze sálů
do prázdných cest.
Výšek se ptám,
proč nejdou ke mně blíž.
Číhám v kráterech pouští
na svou modrou laň,
která jméno má Naděje -
utekla v dál!
Vesmírné galeje,
jsem váš král.
Má loď je mrtvý pták.
Zlomený šíp.
Stříbrný sarkofág.
Vzdálený slib.
Chvíli jen smím
mít svou tvář a svou dlaň.
Dám své jadérko hlíně
a strom bude kvést.
I v té jediné jabloni
život jde dál!
Až zde první plod zavoní,
oheň vzplál.
Kde jsi jen, země má!
Syn hledá dům.
Touláš se vzdálená
prosbám i snům.
Vzdálená - a já jsem sám.
Tak sám!
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.