ŽE TVÝCH VLASŮ V NÍ SE DOTÝKÁM Roman Dragoun/Vladimír Čort Dvanáct padesát, ploché slunce v záhlaví. Cítím v sobě žár tvých axiál. Nemám ponětí,o čem paměť zítra ví. Jsi jen matné zdání a nic dál. V kterém jsem tě potkal století. že jsem nezapomněl vzápětí? Sám pocit mám, že tě z budoucnosti znám, že tvých vlasů v ní se dotýkám. Chodím v ulicích, ale bydlím v anténách. Spící pronikám ke hvězdám. Tuším pozítří, kde mne čekáš, kovová. Nealternativní. Jediná. V kterém jsem tě potkal století. že jsem nezapomněl vzápětí? Sám pocit mám, že tě z budoucnosti znám, že tvých vlasů v ní se dotýkám. mezihra Hvězdolety tvé na mém srdci startují. Dávno, my dva dávno. Ještě dřív. Čekám v rukou tvých, kam jen za mnou doplují. Kolem vzduch a tání. Květy jív. V kterém jsem tě potkal století. že jsem nezapomněl vzápětí? Sám pocit mám, že tě z budoucnosti znám, že tvých vlasů v ní se dotýkám.