^AmiNikdo neví jak a nikdo neví proč, ^Amidneska přijel na náměstí kolotoč. ^{F F}Nikdo ale na něj ani nevkročí, ^E(I)jinak rychle ^E(II)pozná, jak s ^E(IV)ním zato^E(II)čí. ^{E(I) E(II) E(I)} Osamělá růže je jak na trní, čeká jen, až se čas noci naplní. Bojí se tmy a tak čeká na ráno, nikdy neměla na růžích ustláno. ®: Jenom neto^Fmaj7pýr zase ^Emimá noční ^Amimůru visí hlavou ^Fmaj7dolů^Emi a nemůže ^Amispát. Myslí na to^Fmaj7, proč je svět^Emi nohama ^Amivzhůru, proč se musí^Fmaj7 každou ^Eminoc něčeho ^Amibát. Klobouk prosil přede dveřmi ústavu: „Jen mě pusťte dovnitř, já jsem na hlavu.“ Nevěsta se těšila na zásnuby, dostala však od milého do huby. Pak se ozval zub: „Račte mě poslouchat, můžu se tu samou nudou ukousat. Mám už plný zuby vašich sladkých vět, nenechám se zviklat, na to vemte jed.“ ® Had se smýk a odplazil se pod kámen, nebyl ve své kůži, byl dnes otráven. Oběšenec měl už všechno na háku, tak řek: „Co vám visim, pane Nováku?“ Slunečník už zase křičel z plných plic, že se nechce v noci dívat na měsíc. Kat nadával smrti, že se ulejvá: „No tak pohni kostrou, ať to ubejvá!“ ®