Nejhezčí oči mám po ránu,
když vidím všechno nově,
úryvky z nejlepších románů
servou se v jednom slově.
Nebudu říkat, že všechno už vím,
pak by byl život moc nekonečným,
slovíčka slova, kdopak je schová,
když mlčení přestoupí práh
Sbor: sedíš tu sama za roletama, chceš vidět světýlko v tmách
Kdy dárek nejhezčí dostanu
a hned se někdy snažím,
jak najít nejlepší obranu,
proti slovům a pažím.
Nebudu říkat, že život je pes,
včera snad byl, ale jiný je dnes,
slovíčka slova, kdopak je schová,
když mlčení přestoupí práh
Sbor: Netuším kdo jsi, zítřek Tě nosí, jsi zrnko na misce vah
Vůbec nejsem zvláštní, to se jen tak říká,
vím, že každý den mě pohled Tvůj zpytuje a smýká,
vůbec nejsem zvláštní, zvlášť ohledně nápadů,
jsem jen holka která nemá právě dneska náladu.
Zda jednou skončím svá hledání a kdy to asi bude,
člověk i sám v sobě přehání, když připadá si chudě.
Nebudu říkat, že mám všeho dost,
možná jsem nudná a možná, že zlost
slovíčka slova, kdopak je schová,
když mlčení přestoupí práh,
Sbor: slovíčka, věty lákavé světy, radosti, smutky i strach
Vůbec nejsem zvláštní, to se jen tak říká,
vím, že každý den mě pohled Tvůj zpytuje a smýká,
vůbec nejsem zvláštní, zvlášť ohledně nápadů,
jsem jen holka která nemá právě dneska náladu.
Vůbec nejsem zvláštní, to se jen tak říká
Vůbec nejsem zvláštní, to se jen tak říká
nejsem zvláštní, to se jen tak říká
Vůbec nejsem zvláštní, to se jen tak říká
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.