^AmiMy čekali ^Cjaro a ^Gzatím přišel ^Amimráz. Tak strašlivou ^Czimu ne^Gpoznal nikdo z ^Aminás. Zvěř z okolních ^Clesů nám ^Gstála u dve^Amiří, Mnozí co se ^Csmáli, ^Gnáhle uvě^Amiří. Z ^Cchýší dřevo mizí a ^Gmouka ubývá, ^Dminouze nám tak cizí se ^Grychle ozývá, ^Cve stájích je ticho, ^Gseno dochází, ^Dmipod malými okny bí^Glá smrt obchází a stále ^Amiblíž… A potom to přišlo, co muselo se stát, od údolí k horám začalo všechno tát, Tenkrát přišel soused a jak mluví téměř lká, moje žena myslí, že se jara nedočká... Půjčil jsem mu koně a když saně zapřahal, Ještě než se rozjel jsem ho rychle varoval, nevracej se brodem, ledy už praskají, nejpozději zítra se na pouť vydají tam k údolí… Už padalo šero, když se navracel, delší cestou přes most však čas už neztrácel, kůň se marně vzpínal, dál už nechtěl jet, a jak jsem mu říkal, pod nimi prasknul led. Zvíře strachem hnané ty saně strhlo zpět, a nad ním se tam v brodu navždy zavřel led, hledali ho dlouho, až když zmizel zbylej sníh, pod mostem tam ležel na schodech kamenných kudy měl jít... ^AmiNěkdy ten kdo ^Cspěchá se ^Gdomů nevra^Amicí…