Ten, kdo jDedenkrát pGoznal tu zAem, navždGy patří k nDí,
tu zem, jejíž pGíseň jak džbDán duši tvGou naplnAí,
když se kvDetoucí vřD/Aes zrcadlGí v hladinDách jezernAích,
věčný čDas všechny lCegendy dDávné si Gukrývá v nDich.
Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví,
když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy,
v jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal,
nitky příběhů minulých, dob, co čas s sebou vzal.
Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen,
do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den,
když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích,
náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.