Kontrasty Volupsije Máš snad důvod, proč se mračit, když ti den zas nedal, co sis přál. Stačí, ale malá chvíle, aby si se zase klidně smál. Teď ti štěstí ruku podá a zítra hned ukáže ti záda, jedno krásný ráno vezme všechny smutný stíny z očí tvých. Jindy zase míváš pocit, že tě kolem nikdo nemá rád. Jako kůl sám mezi lidmi musíš někde v koutě tiše stát. Odhoď svůj den včerejší, vždyť narodí se nový každé ráno. Možná je to málo, nevím, čas splní i zničí každej sen. Vždyť i láska bývá štěstí, jindy zas trýzeň mužů i žen. Vždyť je krásný každý den, když ozve se v něm zase nový pláč, dětský pláč, tím říká, tady jsem, teď bezmocnej a zejtra možná rváč. Teď nahoře jsi zítra dole, přesto ale umíš se snad smát i sobě smát. Dívka, když tě opustí, věř, nejsi první ani nejsi sám. Jen nelam nad vším hůl, je jediná snad rada, kterou znám.