V našem dAmiomě už pár pátků pod schodEy je kamrlík,
a tam žije jak na statku kocour jmAmiénem NEevrlAmiík,
sedí, mlčí, frajer děsný, do tmy schEovává svůj krk,
život pulsuje a běsní, a ten kAmiocour Eani mAmirk.
Drápy má už mimo provoz, myši dávno nechytá,
loví nás na čestné slovo a na půlku jelita,
on a žádat, on a prosit, zlatý voči, nech si zdát,
každý sám mu něco nosí a je rád, že on je rád.
Rozvalen je na podlaze jako vejce natvrdlé,
ze tmy usmívá se blaze, jde nám drápy po hrdle,
zřejmě proto je tak smutný dům, ve kterým bydlíme,
koupit lampu bude nutný, kdy se ale složíme?
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.