^GZas stojim na náměstí, kolem kterýho zas teče ^Hmiřeka, kanál na to divně kouká, bublá a uctivě ^Csmeká, já už nemůžu dál, nemůžu se ale vrátit ^Gdomu, aniž bych zas došla k ^Dtomu Že mraky nade mnou jsou zas lákavě divnostříbrošedý zato naše ksichty poránu jsou podezřele bledý, já už nemůžu dál, postavit se čelem, ale k čemu, stejně za všim najdu ženu R1:^CZvony letí do Říma, potom krouží nad kostelem, ^FBůh má bránu obrněnou a Petr tam hlídá tělem, ^Amipostavit se za víru – no pomiluj nás, Jesu Kriste, ^Gutrpením z papíru, ^Dale ty víš jistě… R2: … co s ^Gtím^D – tak to ^Cviva, tak to ^Emiviva ^Dariva … 4x R3: … protože ^Cmáš slunce ^Fjako my ze ^Dtmy co se kolem ^Cvejde^Emi a ^Cmáš štěstí ^Fjako my ze ^Dtmy, ale co na tom ^Csejde^Emi 2x 2. Jak svatej na náměstí, kolem kterýho svět už jen šumí, má svý za sebou, svý poznal a teď stojí a jen kouká, jak jsou ptáci vděčný po letu když nabídneš jim rámě jako dámě. A matka řeka ta má navěky pro sebe svý práva stářím divočí co che to má a to si taky brává žádný haleuja nepatří na vlny její vášně to by znělo fakt zvláštně R1: Zvony letí od Říma, Pánbů krouží nad kostelem, co chvíli nás dojímá svatou duší, lidskym tělem, utrpení za víru – pomiluj nás Jesu Kriste, je na kusu papíru, že ty víš jistě… R2: …co s tím… R3: … protože máš slunce…