Kapodastr ve 2. pražci Intro: ^{E B A C#m B} ONA: Ten ^Ekluk patrně v uších špunty ^Bmá a v duchu jinde být se ^Azdá. Někde, kam ^C#mjá dojdu ^Bstěží. Ten ^Ekluk si chce klid svůj užívat^B. (ON: Chce všechno vážně brát.) Že si svoje vlasy ^Amám (ON: A vždycky naspěch má.) chuť rvát. (ON: Že mě to ruší.) OBA: Na tom ^C#mmálo záleží^B. ONA: ^ATy ON: a já ONA: si blízko jsme, OBA: pořád ^Bvšak tak vzdálení. R.: ONA: Jsme jak ^Eoheň a déšť. (ON: Jak oheň a déšť.) Někdy ^Bvážně mě štveš (ON: Někdy vážně mě štveš.) OBA: ^Ale ^C#mzlost je stav, co ^Bdlouho netrvá^A. Jsme ^EVenuše a Mars (ON: Jsme Venuše a Mars) Jsme ^Bhorko a mráz (ON: Jak horko a mráz.) OBA: Ale ^C#mladíš s každou ^Bpísničkou, co ^F#znám. A tak ^Dstejný cíl mám ^Edál. ON: Chce ^Eprostě vždycky navrch mít a ^Bjá chci jenom hudbou žít. Trvá^A si na svém, jenže ^C#mjá se nezmě^Bním. ^ESnažím se do ní vž^Bít (ONA: Proč se jen snaží do mě vžít.) Leč ona chce se př^Aít (ONA: Ve slově věc přísně.) Abych ji vnímal (ONA: soukromá.) OBA: Tohle ^C#mvšichni říkají^B. ONA: ^ATy ON: a já OBA: si blízko jsme, pořád ^Bvšak tak vzdálení. R. ON: ^DKdyž chci jít, chce stát. ONA: ^DKdyž počkat chci, on pospíchá^E. OBA: ^DJsme bezvadní i vadní ^DJenže já s tím nechci ^Ehnout, néé. R.: ONA: Jsme jak ^F#oheň a déšť. (ON: Jak oheň a déšť.) Ty někdy ^C#vážně mě štveš (ON: Někdy vážně mě štveš.) OBA: Ale ^D#m zlost je stav, co ^C#dlouho netrvá^B. Jsme ^F#Venuše a Mars (ON: Jsme Venuše a Mars) Jsme ^C#horko a mráz (ON: Jak horko a mráz.) OBA: Ty ale ^D#mladíš s každou ^C#písničkou, co ^G#znám. A tak ^Estejný cíl mám ^F#dá^C#l. ON: Moje ^D#mzlost je stav, co ^C#dlouho netrvá^B. (ONA: Oh oh) R. (Od Jsme Venuše a Mars…) A tak ^Estejný cíl mám, E]stejný cíl mám ^F#dál.