1. Když z Análady se někdy zapáAmaj7lí svíDčka,
víno sladce zazáDmi/Fří, pak chutná jak Alák,
to se někdy Amaj7stává, že nejde to Dspát, Dmi/F
když k ránu se Astejská Amaj7po těch, co už DnepřijDmi/Fdou.
®: Oblékám tvůj Akabát a cítím tě Amaj7blíž,
a struny, co jsou Dstejně starý jako Dmi/Fjá,
zkouším Arozeznít a hrát, vždyť Amaj7slyšíš,
to jsem Dse Zuzanou Dmi/Fjá.
2. To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo
a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,
to se někdy stává, že vidím tě stát
tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.
3. Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,
stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,
že tvý slova stárnou rychleji než já,
vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.
4. Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova
o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,
jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,
přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,
přesto chci slyšet, jak Aříkáš: Amaj7buď jako Djá. Dmi/F
®: A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,
když struny, co jsou stejně starý jako já,
zkouším rozeznít a hrát
těch pár měkkejch Dtónů, co od tebe Eznám A...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.