R: Koupil jsem bílý papír,
napsal naň, to co mě trápí,
najal jsem loď a vyplul
do Jeruzaléma.
U zdí nářků, papír jsem složil,
do malé škvíry mezi kameny ho vložil,
s důverou v osud, který krouží
nad náma všema.
A pak jsem sňal čapku omotanou motouzem
a myslel na svou malou zem,
která tam na severu,
mezi horama skryta,
zleva i zprava bita
hromy i blesky bita.
Tak jsem tam stál a myslel na ně,
jak je to těžké, být na správné straně,
když vichry vanou, nahoru i dolů,
Moravskou branou, k severnímu pólu.
R: Koupil jsem bílý papír,
napsal naň, to co mě trápí,
najal jsem loď a vyplul
do Jeruzaléma.
Ruce z kapes a vlasy zalímec,
sto metrů za vesnicí, jsme každý cizinec,
jak dudák ze Strakonic
všechno anebo nic.
O chleba řekneš si v řeči Jidiš,
o polívku taky, i když trochu se stydíš,
ale písničku v cizí řeči
si nepořídíš.
A tak uprostřed světa, tam v té cizí zemi,
mraky mne obepnuly melodiemi,
slyšel jsem ticho chorálu i hlas naděje
přilétlé ze severu na křídlech tereje.
Možná to byl jenom prach, ta slza z mého oka,
v mysl mi vytanula, písnička útloboká:
Ve školním autobuse, dokola jedna sloka,
Holka modrooká, nesedávej u potoka.
R: Koupil jsem bílý papír,
napsal naň, to co mě trápí,
najal jsem loď a vyplul
do Jeruzaléma.
Na na na ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.