Teď vám povim příběh o tom jak Stojim si tak na zastávce, cesta z práce, k tomu záda berou, v ruce tíží igelitka, těžká jako život, koukám jak se bratři perou. V dálce slyším hřmění, takhle zní tryskový motory, světla sporťák zbrzdí, koupený z taťkovy podpory. Nehty hezky pěstěný, kvádro vhodně střižený, tohle zlatý děťátko účet za plyn nehlídá, směje se mi do xichtu a klidně povídá. My jsme prostě zlatí hoši můžeme vše, my jsme zlatí hoši, neserte nás, táta si vás podá, táta brácha ministr a krev není voda. Neumíme nic, jen rozhazovat kačky, chcem stále víc děvky, chlast a rvačky, nebejt našich tátů žerem jen co najdem v koši, my uměli se narodit, my jsme zlatí hoši. Vyrazil jsem do banky, poprosit, ať mi sníží splátky, půl dne stojim ve frontě, odešli na oběd, za dvě hodiny jsou zpátky. Kolem poskok běží, někomu pěkně zalízt do zádi, až k zemi se klaní, zlatýho hocha kolem provádí. Nehty hezky pěstěný, kvádro vhodně střižený, tohle zlatý děťátko účet za plyn nehlídá, směje se mi do xichtu a klidně povídá. My jsme prostě zlatí hoši můžeme vše, my jsme zlatí hoši, neserte nás, táta si vás podá, táta brácha ministr a krev není voda. Neumíme nic, jen rozhazovat kačky, chcem stále víc děvky, chlast a rvačky, nebejt našich tátů žerem jen co najdem v koši, my uměli se narodit, my jsme zlatí hoši. ... My jsme prostě zlatí hoši můžeme vše, my jsme zlatí hoši, neserte nás, táta si vás podá, táta brácha ministr a krev není voda. Neumíme nic, jen rozhazovat kačky, chcem stále víc děvky, chlast a rvačky, nebejt našich tátů žerem jen co najdem v koši, my uměli se narodit, my jsme zlatí hoši.