Intro: ^GHmiEmiC 2x ^GJdu ulicí a vidím bledou ^Hmitvář, kam zmizela ta krásná zlatá ^Emizář, všechno, co stalo se na tomhle místě, ^Cspláchl déšť. Koukám Ti do očí, jsi stále nevinná, jako ta noc co nejednou proklínám, zdála ses být na první pohled silná. Tak proč já? Já vím, že muselo to být. ^{Ref. G}Já tady sedím na našem místě úplně ^Dsám a všechno, co jsem měl, to už ^Eminemám.. rozhlížím se kolem sebe a stále ^CTě čekám. ^GVšechna světla zhasla, noc už je klidná ^Da vítr mě celou dobu objí^Emimá, abych zapomněl na to, že tu ^Cse mnou nejsi dál. Přechod: ^{GDEmiC G}Každý léto, vidím to jak vče^Hmira, proč jsi se vzdala a nás dva zniči^Emila? Já si to vyčítám každý ráno ^Czas, zas a zas. Už neslyším tvůj hlas a nevím kudy kam, před vším od té chvíle utíkám a vítr všechny naše stopy zahladil, když jsem Tě naposled pohladil. ^Ref. Já tady sedím na našem místě úplně sám a všechno, co jsem měl, to už nemám, rozhlížím se kolem sebe a stále Tě čekám. Všechna světla zhasla, noc už je klidná a vítr mě celou dobu objímá, abych zapomněl na to, že tu se mnou nejsi dál. Já tady sedím na našem místě úplně sám a všechno, co jsem měl, to už nemám, rozhlížím se kolem sebe a stále tě čekám. Všechna světla zhasla, noc už je klidná a moje naděje ta umírá, abych zapomněl na to, že tu se mnou nejsi dál. Utíkám. ^GMožná už zítra ráno (Utíkám), ^Dzměním se a snad půjdu ^Emidál (Utíkám) a s tím co se mi zdálo, se snad už ^Cráno vyrovnám. Možná už zítra světlo, změní se z šedo-černé tmy, a černou tečkou na obloze, budeš jen a pouze, jen a pouze, jen a pouze Ty!