Cítím růže
Žila jsem v pokoji bez oken
Daleko od slunce, žádný kyslík
Nemohla bych říct, jestli byl den nebo noc
Daleko od slunce, co nikde neroste rychle
Pospícháme spolu na chodníku
Ani se nedíváme na tváře lidí, co jdou na místech
Když stařec řekl, přestaň
Téměř kráčíš po květině, jež prorůstá štěrbinami
A ani sis toho nepovšiml
R:
Probudíš se, když cítíš růže
Život nastane a ty to nevíš
Probuď se, to zabere chvíli
uchop to do svých rukou, a vlastni to
uvědom si, že naše láska je jako květina
Opomenula jsem to nejvzácnější pro mě
Mluvil si ale neposlouchala jsem
Statika v hluku, jenž tě přehlušil
Tak chci být v budoucnosti, že podrážím nohy
Přes vlastní tkaničky
V těhle lidských radách
A teď jsem připomenuta
A rozsah klesne
mír v jeho slovech tak hlučný jak když křičí
R
říká
R
Jako když jsem zapomněla na tvé narozeniny
Byla jsem s tebou
Ale nebyla jsem tam skutečně
Chňapni to prsty, to je život
Ať to jde kolem
Když stařec řekl, přestaň
Téměř kráčíš po květině, jež prorůstá štěrbinami
A ani sis toho nepovšiml
R
Sarah.skin
(1887 piesní)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.