Já mám rád pole, která v létě zlátnou
mám rád sníh, když sjíždím kdovíkam
mám rád kraj, to velké vzácné plátno,
nejraděj však stejně město mám
To město, kde mám nejvíc kamarádů
město, kde znám nejvíc zákoutí,
svědka prvních krůčků, prvních pádů,
prvních tříd i stánků na poutích
Mám ho rád, to svoje město, u nás největší
město s ženským jménem, ženskou tváří
kdo sem ztratil cestu, ten se těžko vyléčí
uvidí ho už jen v kalendářích
z téhle lásky, z té nevyléčí stáří
Zas rostou nové čtvrti, jiné stárnou
jiné jsou i linky tramvají
jiné jsou i dívky pŕed vodárnou
které tam zas na mně čekají
A já jsem strom, co srostl pevně s půdou
i když ji tu skrývá dláždění
nohy mé vždy samy zpátky půjdou
my dva jsme si zkrátka souzení
Má ho rád to svoje město, u nás největší
město s ženským jménem, ženskou tváří
kdo sem ztratil cestu, ten se těžko vyléčí
uvidí ho už jen v kalendářích
z téhle lásky, z té nevyléčí stáří
Z téhle lásky, z té nevyléčí stáří.
Slavik
🌟
(5743 piesní)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.