Otče! Probuď toho Indiána co nepije coca-colu nežije nahoru dolu úsměv má jak Slunce zrána nebo Otče! Probuď taky Eskymáka co dostojí svému slovu nežije nahoru dolu neděsí ho, když se smráká nebo Dej mi, dej mi půlnoční záruku že do rána dodýchám Dej mi, dej mi směr, veď mě za ruku neboť není kam a hlava tuze bolí Otčeééé, jé, jé! Na výsost tak krásná na výsost tak krásná moje milá, tak mi pravil a noc byla jasná A když stromy padaly a když stromy padaly do mých očí slzy vkročí a ty radost nedaly Kamže půjdou sokoli? kamže půjdou sokoli? moje milá, tak mi pravil i ten tvůj žal přebolí I ta píseň přeletí i ta písen přeletí moje milá, tak mi pravil když mě držel v objetí Otče! Probuď toho Indiána... A nebo mi postav dům čury mury čaj rum bum!