Dneska už nám Ažádný nepoHví, kdopak ji tam Edal,
harmoniku Akdo dal do křoHví a kdo na ní Ehrál.
La-la-la-la, Ala-lá-la-la-Hlá, la-la-la-la-Elá,
la-la-la-la, Ala-la-la-la, Hlá, la-la-la-la-Elá.
EmiUž nikdo neví, kdo jí Amihýčkal na rukou,
H7chlubil se její perleEmití,
k přečtení není ani Aminápis azbukou,
kdopak Emiví, kdo F#7písně na ní HGhrával ?
AmiO hloubce Dtůní v očích Gdívky copaté,
Amio břízách Fbílých jak Hsníh.
EmiO cestě, která končí Amiv louce zaváté,
Ho cestě stepí na Emikoních.
Harmonika v Akřoví dožíHvá, ztratila už Edech,
už se jenom Avětrem zachvíHvá, prostřelený Eměch.
Už nikdo neví, kdo jí hýčkal na rukou,
chlubil se její perletí,
k přečtení není ani nápis azbukou,
kdopak ví, kdo písně na ní hrával ?
O jarních vodách, které cestu zaplaví,
o lidech dobrých i zlých,
o cestě, která věčným steskem bolaví,
o bílých křížech na polích.
Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,
už se jenom větrem zachvívá, prostřelený měch.
EJarní vody, Aduše, cesta,
Hkůň, kdo to vlastně Ehrál,
dívčí copy, Alouka, oči Htůň,
a co bylo Edál.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.