R: Dětst ^{A, F#mi, A, E} ví je hrad ^{A, F#mi, E}, kam se le ^A tí ^{F#mi, A, E, A, F#mi} scho ^D vat, Duše Tvá ^{A, F#mi, A, E}, když je smut ^{A, F#mi, E} ná. A ^D vzpomínka je ^E kolíbka hajejá. ^{A, F#mi, A, E, A, F#mi, E} Zavři ^D oči, ať ^A může si ^F#mi skočit mysl ^E Tvá Do všech ^D stran, být ^A Růženka či ^Fismoll Petr Pan a ^E Fanfán Tulipán. Jen na chvíli, ať má křídla duhová a tíhu světa, ať nechá… R: Dětství je hrad, kam se letí schovat, Duše Tvá, když je smutná. A vzpomínka je kolíbka hajejá. Stíny, co ji tíží, ať zavře do mříží. Lidé jen vzhlíží, jak si letí nad Paříží. Všemi směry, jako malý princ a Exuperry. Co se stane v poušti, to Tě neopouští. R: Dětství je hrad, kam se letí schovat, Duše Tvá, když je smutná. A vzpomínka je kolíbka hajejá. R: Dětství je hrad, kam se letí schovat, Duše Tvá, když je smutná. A vzpomínka je kolíbka hajejá.