živá krása ubývá
pojď blíž a uvidíš růže kvést
živá krása ubývá
a růže uvadaj nikdo jim nedal pít
vím nejsou tvý
čekáš na svý až rozkvitou
a štěstí je tak prchavý
hlídej si je
ať neuvadnou
nejde nejde čas vrátit spátky
nejde nejde čas nespoutáš
nejde nejde nic dát a jenom chtít
nejde nejde spátky vzít slova svá
kolik máš ty tváří
kolik krát si miloval a nenávidel
kolik krát si lhal a pravdu proklínal
a pak se stiděl sám přěd sebou
a sám sobě si sliboval
nic z toho jenom si chtěl
a nic nedodržel
nejde nejde čas vrátit spátky
nejde nejde čas nespoutáš
nejde nejde nic dát a jenom chtít
nejde nejde spátky vzít slova svá
jediným slovem si stvořil
nedobytnej kamenej a svůj
kde si se vzal
když bolo nejhůš kam si dýchal
nikdy už nezmizí ten prach co na ni padá
nejde nejde čas vrátit spátky
nejde nejde čas nespoutáš
nejde nejde nic dát a jenom chtít
nejde nejde spátky vzít slova svá
živá krása ubývá
a růže uvadaj nikdo jim nedal pít
kolem si chodil a nikdy nepoznal
že mezi nima je i tvá
a dlouho už svou vůní
tě obímá tě obímá
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.