Sníh a mráz opouští krajinu
jarní vítr přišel včas,už čeří hladinu
kam z luk a polí voda stéká
plní se řeka zkraje jara
Zavládne klid,co znám, na nahé prosté zemi
chvíle, kdy ledy roztávají, a srdce svírá se mi a procitá
radostí křičím do ticha
Být samotnou částí dne
kdy zapomenu na dech
necítit,nevidět
jen propadávat skrze
Nebe nachově zbarvené
protínat jako jehla
když šije v samotě
svůj osud, který nezná
Být tajnou skrýší ve skalách
kam děti ukládají vše cenné
a navečer slunci zamávat
jít spát do noci němé
Být tichou vodou v řece
jež poslouchá krajinu
před krásou její klečet
jemnou přízí se ovinout
Zapomenout,jen nehybně ležet
Vlídná noc k nebesům ulehá
a černí ptáci, co míří k lesu jakoby volali, přidej se k nám
a já se snažím,snad se i trochu vznesu
pro krásu světa učím se létat
a tak piju jako pijavice, upíjím z každé krásné noci
to když Na Radosti z dálky bijí zvony
a já po kmeni do koruny šplhám pod dohledem luny
než rozpustím se v šeru
Být samotnou částí dne
kdy zapomenu na dech
necítit,nevidět
jen propadávat skrze
Nebe nachově zbarvené
protínat jako jehla
když šije v samotě
svůj osud, který nezná
Být tajnou skrýší ve skalách
kam děti ukládají vše cenné
a navečer slunci zamávat
jít spát do noci němé
Být tichou vodou v řece
jež poslouchá krajinu
před krásou její klečet
jemnou přízí se ovinout
Zapomenout,jen nehybně ležet
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.