Už zase bijou děti plastikovými kyji.
Už zase vzduchem letí slova o anarchii.
A jako v Listopadu z oblohy padá voda
a z obrněnci vzadu klopýtá nesvoboda.
Mám jenom holé ruce a tluču na bubínek,
rytsmus nímž klepe srdce bolavé od vzpomínek.
Už zase se mi vrací zarostlé lesní stezky
přejetí vlakem ptáci a prázdné smsky.
Z ulice do pokoje zní píseň obehraná,
neptej se lásko moje komu teď zvoní hrana.
Ta hrana zvoní tobě nad loukou plnou smetí
v téhleté divné době, kdy zase bijou děti,
kdy zase bijou děti, kdy zase bijou děti...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.