.1. H^Dmiajej, ^Gmidítě moje, ^Dmihajej, v ^Gmipřístavu ^Dmijiž světla ^A7jasně zaplá^Dmily. Hajej, ^Gmidítě moje, ^Dmihajej, ^Gmitáta odjel ^Dmilodí ^A7někam do dá^Dmili. B^C7udem na něj čekat až se v^Frátí, s^C7nad ho moře hochu, zpátky d^Fá ^A7ti. ^DmiZavři ^Gmiočička svý ^Dmidokud ^Gmiještě neví ^Dmijak je ^A7celý život z^Dlý. .RF: Až budeš v^Delký, staneš se námořníkem a odejde^A7š mi jednou velkou lodí v ^Ddál. []Život se změní, mně zbude snění, když za tátou jsi ^A7se mnou na loď chodív^Dal.^D7 Až jedenk^Grát mít budeš r^Dád, pak se ke své mámě b^E7láhové víc nevrát^Aíš. ^DSnad si vzpomeneš, snad zapomeneš, však z mysli mé mi, ^A7dítě ty nezmi^Dzíš. .2. Léta ryla v čelo, schýlila jí tělo, stářím zbělal její vlas. Syna doprovází žena jeho k hrázi, jako ona kdysi, zas. A když syn se loučí s ženou svojí, máma kdesi v koutě smutna stojí. Šátek v ruce staré svírá, slzu z očka stírá, žalem chvěje se jí hlas. .RF: Až budeš...