Nos nosil mírně nahoru,
vždyť auto měl jak stodolu,
co jsem si přála, na to měl,
jenže na něco zapomněl,
jenže na něco zapomněl.
A druhý smutné písně psal
a na píšťalu mi je hrál,
mé lásce říkal zlatý pél,
jenže na něco zapomněl,
jenže na něco zapomněl.
Třetí měl v hlavě počítač
a věděl snad, jak vzniká pláč,
snad od všech záhad klíče měl,
jenže na něco zapomněl,
jenže na něco zapomněl.
A další za svým slovem stál
a za pravdu se pořád rval,
zlé jizvy po nich utrpěl,
jenže na něco zapomněl,
jenže na něco zapomněl.
Poslední, to byl básník, lhář,
měl místo srdce kalamář
a básně skládal z dívčích těl,
i ten na něco zapomněl.
Já totiž čekám na muže,
co dá pár korun za růže,
víte, mně totiž připadá,
že bez nich láska uvadá.
A ten, co kytky nenosí,
ať u mě o nic neprosí,
jen řeknu: Pane, co jste chtěl ?
Vždyť jste na něco zapomněl,
vždyť jste na něco zapomněl.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.