^EmJá jako kouzelník mám bílou ^F holubici jenž umí ^Ammluvit a přiletí ti ^Gna klín, ty jako dívka si ji opatrně pohladíš a holubice vykřikne: „Jasmín!“ Já jako medvěd, který hraje na cembalo i jako kůň, který obrací mu noty, i jako hranostaj, který ty noty píše, opatrně rozvážu ti boty. Až do tvého ^Dmměsta, které jmenuje se ^GmSamota, přijede ^F cirkus - a to jsem jenom ^Am já!! postavím stan, ty všechna místa obsadíš a víš, že zítra budu pryč. ^AmJsem cizí člověk ve vlastním ^Emsrdci… Jsem cizí člověk ve vlastním srdci… (Dnes naposled dnes naposled v náručí dnes naposled slavný polykač ohně) Já jako ten, který strhne plachtu šapitó a tvojí Večernice dotýká se prstem i jako skřítek s malou černou krabičkou, v níž se objeví.. „Můj prsten!“ Já jako hudebník, který hraje na tubu, a tobě zdá se že má vlkodlačí oči i jako sedm pudlů měnících se na rybu, ty která slyšíš o čem pak ona mlčí. ^DmAž do tvého města, které jmenuje se^Gm Samota, přijede^F cirkus - a to jsem jenom^Am já postavím stan ty všechna místa obsadíš a víš, že zítra budu pryč. Jsem cizí člověk ve vlastním srdci… Jsem cizí člověk ve vlastním srdci… …není v něm leknín ani žádná jiná stvůra… jenom já!