Zanedlouho má jet poslední vlak
Podzemka se zakrátko zavírá
A na tmavé opuštěné stanici
V neklidném očekávání
Ve stínu čeká nějaky muž.
Jeho neklidné oči těkají a rejdí
Po všem čeho se mohou dotknout či chytit
A hluboko v kapse skryvá
V bezpečí v tichém dolíčku
Drzí barevnou tužku.
Nyní z kamenného luna tunelu
Vyjíždí vagon, aby se setkal s ženichem
A dokořán otevře vítané dveře
Ale muž zaváhá a pak couvne
Do hlubšího stínu.
A náhle je vlak pryč
Jeho kola tiše cvakají
Jako pozvolna utichající litanie
A muž ten svuj barevny ruženec
Sevře pevneji v dlani.
Náhle jej prudce vytrhne z kapsy
Do zdi zabodne tužku
Zaryje hluboko do reklamních plakátu
Básen o jednom slove - čtyři písmena.
A srdce se mu směje, ječí, buší
Básen se odrazí zpět od kolejí
Stíněnych nouzovym světlem
Jeho nohy se rozběhnou do schodu
Aby vyhledaly nadra temnoty
A noc je kojila.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.