kdysi uměl těch pár vět kdysi uměl je nazpaměť to když nebylo nic jen ona a on a jejich vlastní svět tehdy vznikl jeden song slova skládal na papír dal by jí všechno, co v nich stálo ale jí zdálo se to málo jak ta slova zněla, už zapomněl stejně jim jen on rozuměl jen blázen dá víc, než má překročí mez s vidinou lepších svítání jen blázen dá, co nemá i když ví, že ho při pádu jen křídla z papíru nezachrání kdysi znala těch pár vět kdysi znala je nazpaměť to když nebylo víc než ona a on a jejich vlastní svět tehdy slyšela ten song slova co skládal na papír bylo v nich všechno, co si přála jen říct mu to do očí se bála jak ta slova zněla, moc dobře ví snad zůstala jediná, kdo jim rozumí jen blázen dá víc, než má překročí mez s vidinou lepších svítání jen blázen dá, co nemá i když ví, že ho při pádu jen křídla z papíru nezachrání asi bylo by fér říct, že mám po krk vteřin co ztrácím, když svázaný bezmezně věřím že cestou přes jinotaj přetrhám řetěz jímž spoutal jsem se vlastně sám asi bylo by fér říct, že mám po krk vteřin co ztrácím a naivně věřím že najdu zas sílu vše vrátit zpět i když bez naděje nemůžu dál jen blázen dá víc, než má překročí mez s vidinou lepších svítání jen blázen dá, co nemá i když ví, že ho při pádu jen křídla z papíru nezachrání