Tváří k ^Emislunci šel a starou ^Hmivestu ^Emiměl, zelenou jehličím a deku s ^Hmiprovázke^Emim. Král všech ^Amituláků, co starý džíny máj, a boty toulavý, co prošly světa kraj, šel a vy^Emipadal jako by po^Hmispí^Emichal, vzhůru k údolí, kde kazdej ^Hmikoutek ^Emiznal, dnešní ^Cvečer mu kluci budou hrát^H7songy na návrat^Emi. Tváří k slunci šel a náhle zůstal stát, proč ten divnej sen se mu musí zdát, kde je údolí s vůni mazlivou, proč tvy ahoj se vrátí jen ozvěnou. Od zdi drahejch chat a lesklejch auťáku, co ti šeptají táhni, vandráků. My té nechcem znát a ty nám neříkej, že nechceš krást. Zády k slunci šel a starou vestu měl, zelenou jehličím a deku s provázkem, ramena sehnutý jak nes by celej svět, na nich pravdu, horkou jak uschlej květ, věděl, že musí jít, a že se musí smát, navzdor všem čumilům a autům na cestách, snad to dokáže, vždyť z dálky nepoznáš stopy po slzách.