Když rákoCsí F větrem se Cchví,
dým nestouAmipá,Dmi každý tvor Gví,
že bouře Gzlá, Dmiskloní hlavy Eminám,
vF ten čas i Gjá, pokáFní znCám.
Na vodní pláň lehá si stín,
hladina zlá, šedá jak cín,
už neskrývá povahu svou zlou,
až přijde déšť, spojí se s tmou.
Už přišel déšť, tvář neskrývám,
omývá zem, tu vláhu znám,
i rákosí větrem rozhoupá,
a v potocích listí vykoupá.
Dokázal déšť letní tíhu smýt,
omyl mi tvář, duši nechal být,
v ní roste stín, jas mi upírá,
před sluncem mříž pevně zavírá.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.