(Úvod: ^{DAA7DGDHmiAAGA7}) ^DZjištěno je prý vědecky a ^Hmidokázáno svědecky, že ^Emičlověk musí ^A7mít někoho ^Drád. ^{HmiEmiA D}Už přece za dob Adama ^H7byla tu Eva s vnadama, ten ^Epřípad jistě ^E7račte všichni ^Aznát. A ^Dmaj7proto, že ani já nejsem ^Emi6výjimečný, ve^A7třel jsem se do přízně jedné ^Dmaj7hezké slečny a ^G6právě tak jako ten Adam pod ^Dtíhou její krásy ^H7padám a ^Emije mi přitom ^A7do zpě^Dvu. ^DLa-lá, la-la-la-la-la, ^Ala-la-la-la-lá. ^A7La-lá, la-la-la-la-la, ^Dla-la-la-la-lá. ^GLa-lá, la-la-la-lej-lu, ^Dvap-pa-da-de-^Gdú, ^Dju-di-du-di-dap, ^Hmi7ju-di-du-di-dap, ^Emipa-ram-pa-ram-pam-^A7pam. Slečna, jestli se nepletu, chodila v černém korzetu a pyšnila se jak je útlá v pase. Když vítr nohy bezděčně odkryje slečně, skutečně já myslím, že snad utonu v té kráse. A kdybych vám chtěl popsat ještě její boky, potřeboval bych na to aspoň čtyři sloky. A právě proto jak ten Adam pod tíhou její krásy padám a je mi přitom do zpěvu. Pa-pá, pa-vá-vá-vá-vá, vá-vá-vá-vá-vá, pa-pá, pa-vá-vá-vá-vá, vá-vá-vá-vá-vá, du-dú, du-rú-rú-rú-rú, du-tú-rú-rú, ju-di-du-di-dap, ju-di-du-di-dap, pa-ram-pa-ram-pam-pam. Křivka jejího ramene byla by hodna kamene a sochařova mistrovského majzlíku. Stejně tak hrdě vypjata dvě běloskvoucí poupata kvetoucí nevině ve stínu krajzlíku. To všechno, to jsou bezesporu její klady, se kterými si člověk někdy neví rady. A právě proto jak ten Adam pod tíhou její krásy padám a je mi přitom do zpěvu. Ha-há, ha-há-há-há-há, há-há-há-há-há, he-hé, he-hé-hé-há-há, há-há-há-há-hõ, hõ-hõ, hõ-hõ-hõ-hõ, há-há-há-há, du-bi-du-bi-dou, du-bi-du-bi-dou, pa-ram-pa-ram-pam-pam. Zjištěno je prý vědecky a dokázáno svědecky, že člověk musí mít někoho rád. Už přece za dob Adama byla tu Eva s vnadama, ten případ jistě račte všichni znát. Ta slečna, kterou jsem vám tady pracně popsal, za tou jsem jako blázen dnes a denně hopsal. Pod tíhou krásy toho hada dneska už jiný Adam padá a je mu přitom do zpěvu. ^DDap-dá, du-ri-bap-dá-ram... ^A7 (nezrozumiteľné zvuky) ^D, ^G, ^D, ^H7, ^G, ^A7, ^D