Pod africkým nebem
Josefova tvář jako černá noc zářila,
V jeho očích se zračila bledá žluť měsíce;
Jeho stezka byla ozářená,
Souhvězdím Jižní polokoule;
Když dny svého života putoval
Pod afickým nebem.
Toto je příběh našeho rozpomínání,
Když se v žilách rozezní lásky všemocné tepání;
Je to sen o zatracení jmen a jejich vyvolání,
To jsou všech rytmů prvopočátky,
A jejich podstata věčností zní.
V paměti dávná vzpomínka přebývá,
Jak z chrámu hudba proznívá,
U dveří mých jesliček;
A já jsem pravila:
"Odnes tohle děvčátko, Pane,
Z Tucsonu v Arizoně
Dej jí křídla, aby se mohla vznášet v harmonii,
A věř, že nebude Tě zlobit víc."
Toto je příběh našeho rozpomínání,
Když se v žilách rozezní lásky všemocné tepání;
Je to sen o zatracení jmen a jejich vyvolání,
To jsou všech rytmů prvopočátky,
Jejichž podstata stále věčností zní.
Josefova tvář jako černá noc zářila
V jeho očích se bledá žluť měsíce zračila;
Jeho stezka byla lemovaná,
Souhvězdími Jižní polokoule;
Když dál svými dny putoval
Pod afickým nebem.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.