Na titulní stránce nedělního magazínu šklebí se slunce, nikde ani kousek stínu a jenom prach v pavučinách. Svatý Petr vzal si letos dlouhou dovolenou, je někde v Americe s děckama a ženou, tak jestli chceš, buď můj déšť. Buď můj déšť — když náhle otevřou se dveře jiných světů můj déšť — a kapky syčí z rozpálených parapetů můj déšť — takový slejvák, co se po něm z lesů kouří můj déšť — v tlakový níži nebo ve vzdálený bouři. Už mám v studni vody jenom na tři palce a čekám na mrak, který objeví se v dálce, kolem poušť — tak jen houšť. Ze dnů natáhly se měsíce a roky, v duši mý se černě práší ze dna stoky. Nebuď zlej, vláhu mi dej. Zahrň mě nadějí a dopřej mi svou přízeň, dřív, než mě sežere ta žízeň, moje žízeň, tak jestli chceš, buď můj déšť. Buď můj déšť...