všechno, cos’ mi chtěl mi říct
možná mnohem víc
řek mi tvůj pouhý stín
když jsi ve dveřích stál
nocí prorůstal
a vejít dál se zdráhal
v němých stínech tmy
rozpaky a my
atomy našich těl
z řečí nebylo nic
plamen voskovic
dechu tvých plic se vzdával
černá - bílá, rub a líc
úzkost – síla, všechno nic
ticho otázek tvých
přeťal ostrý smích,
ví jen Bůh kde se vzal
kdo z nás komu se smál
kdo všechno vzdal
kdo nevěřícně zíral
jak se v hejna dravých ptáků mění
útržky našich odpuštění
až ti podpálím dům,
řekni sousedům,
že šlo o pouhý žert
až, až mi rozbiješ tvář,
nebudu lhář,
řeknu-li: To se stává…
černá - bílá, rub a líc
úzkost – síla, všechno nic
všechno, cos’ mi chtěl mi říct
možná mnohem víc
řek mi tvůj pouhý stín
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.