Václav Neckář - První i poslední [text]

Jen ti spánek bílou přízí, víčka spoutá k víčkům, okolní svět náhle zmizí, jak když sfoukneš svíčku. Den se chůzí vrávoravou, zvolna v dálce ztrácí, ke tvým dvířkům už sny plavou, krajkou na polštářcích. Tak já půjdu, co víc mi zbývá, dobře vím, že bych jen v povzdálí zbytečně stál, dobře vím, že tvůj sen křídla má, kamsi tě unáší a já si přál. Procházet se ve tvých krocích, nejen až se rozední, s tebou kráčet klenbou nocí, být první i poslední. A teď sám tu s tímhle přáním, neskonale hloupým, vyčkávám a nemám zdání, kdy do tvých snů vstoupím. Tak já půjdu, co víc mi zbývá, dobře vím, že bych jen v povzdálí zbytečně stál, dobře vím, že tvůj sen křídla má, kamsi tě unáší a já si přál. Procházet se ve tvých krocích, nejen až se rozední, s tebou kráčet klenbou nocí, být první i poslední. Den se chůzí vrávoravou, v závojích tmy ztrácí, jaké sny teď víří hlavou, v krajkách na polštářcích. Tak já půjdu, co víc mi zbývá, dobře vím, že bych jen v povzdálí zbytečně stál, dobře vím, že tvůj sen křídla má, kamsi tě unáší a já si přál. Procházet se ve tvých krocích, nejen až se rozední, s tebou kráčet klenbou nocí, být první i poslední. Ty ve svých snech dálkou letíš, jako vážka nad vodou, když sníš o mně, je to nejspíš, pouhopouhou náhodou.

Václav Neckář - První i poslední

💬 Komentáre

ℹ️ Informácie

🔥 TOP piesne

Prihlásenie