Do čtyřiceti osmi bude prý trvat mládí. Ó, to je supr, né ? Tobě na tom něco vadí ? Jó, teď mi to došlo. Rázem jsme my dva v nejlepších letech, no to je pocit famózní, ještě na druhý poskočím, hop-hop, ale, Kubišová, skus to, hop-hop, sestro, více, snad dostanu se do kondice. Víc musíš se snažit, jo, tak mi to ukaž, podívej se na mně jak to se mnou šije, když tolboci hrají. S úsměvem na tváři, chrup se nám rozzáří falešnou sklovinou. Ale my pohybem hravě rozhýbem umělý kyčelní kloub. Je mi všelijak i nebyl zřejmě tlak, tvůj krevný, vysoký. S rosníkem našich let, bolato chystáš květ, nikoliv duševní hodnoty. Volky - nevolky, pryč musí okolky všechny jít stranou. Mezi harampádí nechceme pády, nemáme na vybranou. To nemáme, no, to nemáme, to taky vidím. Před sto lety bys slovutným kmetem byl v padesáti nazýván. To je supr, ne ? No je ti šestašedesát. Jenže doba pádí, jo ? A včera kmet je dneska mladík, leč to si vážně tak padlej na hlavu, nenapadlo tě, pro pět ran, v čem může být ten trest. Mládí, mládí, už se točíte paní Kubišová, mládí a tančí, Kubišová tančí, mládí, ojoj, jo, jo, mládí je daňový poplatník, ha.