Už jen Fměsíc se Btoulá ve skaFlách
naše Dmstopy Bdéšť už dávno Fsplách
a já Bvím, že někde Cv puklinách mne Dmještě kousek [Bzbyl
a že ho Fnevyplaví Bžádnej déšť, co Fbyl
Už jen měsíc nad převisy skal
tou dálkou na mě zapískal
a moje srdce běží za tím hvizdem jak smyslů zbavené
aby naposledy spočinulo v kamenech
Tenkrát v Amráji Bnechtěli jsme proFpást
žádný Ampramen, z kteréBho jsme mohli cestou Fpít
jenže Cjednou před kažBdým z nás otevře se Fpropast
jednou každý z nás do ní Bmusí sestouFpit
Už jen měsíc bloudí labyrintem skal
a já ho prosím, aby mě svým šípem sklál
ať jehla nejstrmější poslouží mu jako ostrý hrot
nejtěžší viklan, ať přikryje můj hrob
Tenkrát v ráji…
Už jen měsíc dotýká se skal
a já ho prosím: „Svoje světlo zkal!“
ať nikdo ani okem nezavadí o otisky mých stop
teď když místo nebe hlína je můj strop
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.