Přepadnul jsem zrána voboru,
se svým nožem kapesním,
z kraje jsem se dostal do sporu,
s vrchním panem nadlesním.
Že prej tím svým rycím náčiním
v jehličnatým porostu,
nedozírný škody učiním,
což poznám, až dorostu.
Že prej jsem škodná,
tak buď tak hodná
a další sloce svojí víru dej.
Pravda, měl jsem totiž v úmyslu,
tomu ránu do věna,
vrejt do kůry spoustu nesmyslů
a tvý jméno zejména.
Vyrovnaný řady modřínů,
potok, mech a jeleni,
byli svědky mýho zločinu
a už nikdo nezmění.
Že prej jsem škodná,
tak buď tak hodná
a další sloce svoji víru dej.
Nadlesní strh flintu z ramene,
že trest hnedka vykoná
a že srdce svý měl z kamene,
za hrou spadla vopona.
Voborou se nesla vozvěna,
vracela se vod skály,
kvůli tvýmu jménu zejména,
lesem rány houkaly.
Že prej jsem škodná,
tak buď tak hodná
a další sloce svoji víru dej.
A utíkal jsem kvapem přímo sem,
zničenej tím bezprávím,
nadlesnímu plách jsem před nosem,
přesně, jak ti vyprávím.
Teď tu stojím málem bez dechu,
konečně však z dostřelu,
tak poskytni štvanci útěchu,
dopřej mu pár pocelů.
Že prej jsem škodná,
tak buď tak hodná
a všem mým slokám svoji víru dej.
Slavik
🌟
(5743 piesní)
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.