V srdci Dzlámanou Gmám růži,
F#jež měla Hmikvést,
a tak F#toulám se Gsám
tou Asamotou Dcest.
Prachem Dtáhnu svůj Gstín,
když jdu F#k západu Hmiblíž
a kde F#před ranní Grosou
v skalách Anajdu si Dskrýš.
Noc jak vodopád Gpadá,
vodoF#pád vlasů Hmitvých,
F#na bílá Gzáda sladce
Ajak první Dhřích.
V srdci zlámanou mám růži,
jež měla kvést,
a tak toulám se sám
tou samotou cest.
Možná F#v náručí Gspánku
sen Abude se Dzdát,
já aspoň v tom Gspánku
šťastně E7budu se Asmát.
V dálce za mnou už leží v údolí rodný dům,
starý kostelík s věží, to vše patří už snům,
ta tvář, co už není, tichý smích, něžný pláč,
jdu dál k zapomnění jak vyhnaný hráč.
V srdci zlámanou mám růži, jež měla kvést,
a tak toulám se sám tou samotou cest.
V srdci zlámanou mám růži, jež měla kvést,
a tak toulám se sám tou samotou cest.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.