Dej si říct, že nejsi sám, kam jdeš ty, tam půjdu taky já, o příští den se nestarám, ty se světem touláš jako já. Ten kousek tebe, kousek tebe. Napůl boty sebou mám, napůl bílý den a tenhle rým, napůl zbyl nám pustý chrám, ten se někde ztrácí jako dým. Ten kousek tebe, kousek tebe. Když chci snít, dám ti déšť, s tebou jít, kamkoliv jdeš, až ke hvězdám, za malý vůz, tam zazpívám pomalý blues. Pojď stiskni pevně moji dlaň a rozběhnem se na protější stráň a běžet budem bůhví kam až ranní vítr ochladí nám skráň. Ten kousek tebe, kousek tebe. Nemám nic než dlouhý vlas, nemám nic než drsný hlas, nemám slávu ani spleen, nemám v žáru žádný stín, nemám vůli zůstat sám, nemám nic a to ti dám, ne, nemám, nemám nic a to ti dám. Jen jedno mám kousek tebe, kousek tebe, kousek tebe, kousek tebe...