^{E C#m A E H} U cesty ^Estál dřív měl lásky jak na pří^C#mděl Proč ho nikdo nechce ^Asvézt to vůbec nevě^Eděl A z domu ^C#mkterý už dost starý vypa^Adá Na něj ^C#mpadaj zrnka písku do ka^Apes je uklá^Hdá. Z posledních sil ještě jednou zamával V tom mu člověk zastavil co vůz divný ovládal Zlaté znamení nad černou kapotou A za pár písku zrnek vzal jej cestou Prachem zavátou ^EProsím kdybyste mě ^C#mvzal kde nemusím se ^Abát Staré omítky co ^Epadá na chod^Hník Já ji totiž sám namíchal a pak jsem musel stát A poslouchat co křičí domovník. Konečná žádný dům tam nestojí A rány bolavé se tam vůbec nehodí Mléko pláče co je dávno rozlité Tmavou přikrývkou všech časů Je tam navždy zakryté Prosím kdybyste mě vzal kde nemusím se bát Staré omítky co padá na chodník Já ji totiž sám namíchal a pak jsem musel stát A poslouchat co křičí domovník. Prosím kdybyste mě vzal kde nemusím se bát Staré omítky co padá na chodník Já ji totiž sám namíchal a pak jsem musel stát A poslouchat co křičí domovník.