Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní, nikdo si nevšímá, jak život mění se v dým. Snad jenom v podkroví básníci bláhoví pro ni slzy roní, hrany jí odzvoní rampouchem křišťálovým. Slunce se vynoří, hned však se k pohoří skloní, rychle skloní a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc. Tiše a ochotně purpura na plotně voní, stále voní, po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo vánoc.