Šel jsem světem tam a sem, nikdy rovnou za nosem, měl jsem radost velikou, když jsem moh jít oklikou, já jsem viděl víc a dál, nežli kdybych v klidu stál jako svatý. Šel jsem světem plným chyb, pytlák snů a pytlák ryb, někdy mlčky, jindy zas spoléhal jsem na svůj hlas, bohudík i bohužel, za to že jsem život měl kostrbatý. Šel jsem světem tam a sem, zkoušel jak je pevná zem, letmý start a pevný cíl, štěstí jenom na pár chvil, někdy lokaj, jindy pán, hodně lásky hodně ran, které bolí. Šel jsem světem dál a dál, cestou vždycky jsem si přál, abych dřív, než zazní stop, po mně zůstalo pár stop, táh jsem káru že všech sil, podél cest jsem roztrousil stovky rolí. Šel jsem světem podél vod, šel jsem s větrem o závod, ale čas, ten lakomec, dožene tě na konec, poznávám ho po hlase, když ironicky zeptá se: Jak se daří ? Proti času není zbraň, všichni platíme mu daň, ale proč se jen tak vzdát, dokud žiju, žiju rád, z pole mizí osení, na tom nic se nemění, přišlo stáří. Chodím světem tam a sem, zkouším jak je pevná zem, letmý start a pevný cíl, štěstí jenom na pár chvil, někdy lokaj, jindy pán, hodně lásky, hodně ran, které bolí. Chodím světem dál a dál, cestou vždycky jsem si přál, aby dřív než zazní stop, po mně zůstalo pár stop, táh jsem káru ze všech sil, podél cest jsem roztrousil stovky rolí. Chodím světem dál a dál, cestou vždycky jsem si přál, aby dřív, než zazní stop, po mně zůstalo pár stop.