Jsi tygr, co číhá na stráni, slza, co stéká po skráni, pavouk, co spřádá sítě, jsi muž, žena i dítě. Jsi zvuk, co mě ze sna probudí, ruka, co míchá osud, jsi louka, co třpytí se rosou, i žencem, co zkrátí ji kosou.. Z té písně můžeš můj milý, načerpat pro sebe síly, při tanci s ženou, kliná hladina, pevně tě objímá. Krása, co září v květinách, kámen, co leží v ruinách, srce, co bije na dlani, jsi trápení, síla i střádání. Světlo, co proudí černou tmou, anděl, co stojí za mnou, orel, co mraky protíná, jsi všude a přesto jsi jediná. Z té písně, můžeš má milá, cítit, co je živá síla, při tanci s mužem, kliná hladina pevně tě objímá. Jsi spodní proud míru v řece slz, záře, co prodere se skrz, jsi odevzdání ve chvíli strachu, nalezená v moři i v prachu. Jsi svoboda prvního dechu, láska, co usnula v mechu, láska, která vše objímá, jsi všide a přesto jsi jediná.