Tváříš se hochu trochu jako když ti v lochu držej´ místo ... Sucho v krku na úprku zdaj´ se někdy noční můry ... Tak jako molekuly co se míjej´ a potom srážej´ bloudí miliony lidí světem křížem krážem. Možná, až mi šlápneš na kabát otočím se vystřelím otázku a půjde mi o to, čím jsem tu já... Komu záleží na tom zda svět se pořád správně točí že v jedné se sta křižovatek ve vesmíru neodbočí. Co když zastavili jsme se nebo třeba jedem zpátky a pak Galilei tu není aby četl mezi řádky. Co když ztratili jsme třtí rozměr pod vlastní vahou matička Země splaskla, je z ní placka a svět je Prahou. Tak až si neuvidíš dál než na svou špičku nosu převezmeš hlavní roli za zemskou osu. Budem jak molekuly potom míjet se a srážet tak jako miliony lidí bloudit světem křížem krážem. Možná až mi šlápneš na kabát otočím se vystřelím otázku a půjde mi o to, čím jsem tu já.